Nové styly, přerod, transformace v něco jiného, zánik toho, co bylo in deset let zpět, znovuzrození něčeho, co bylo cool dvacet pět let zpět. Taková je móda, plyne a mění se. Když je něco nového, lidé se toho chytí, začnou nosit nové věci a vymýšlet svoje vlastní outfity tak, aby seděly k jejich osobnímu stylu, ale potom po čase přijde stagnace. Pro lidi je móda něco, co je musí naplňovat a co jim dává do ruky silnou zbraň – tedy ukázání svého vlastního já světu, jejich přesvědčení a poodhalení jejich duše.
I u nás to tak začalo. S objevením anime a otaku kultury se sem do zemí českých dostala i japonská móda. Už je tomu nějaký ten pátek a ti, kteří stáli u zrodu jakési první skupinové záležitosti, už buď založili svoje rodiny, jsou v procesu zakládání, nebo jakožto vysoce postavení lidé v nějaké společnosti létají po světě a přesvědčují ostatní, že oni jsou normální business people. Nebo se tomu stále věnují, ale jejich postavení se dá přirovnat k božstvu. Pointa je taková, že kořeny J-fashion jakéhokoli druhu u nás sahají do dob předmileniálních. Bylo to fajn.
Potom nastal pomalý rozmach, dostáváme se do prvního desetiletí nového tisíciletí a lidé ví, co to je Harajuku, kdo je Mana-sama, jamují na songy od skupin Phantasmagoria, D'espairsRay a X Japan, obdivují Baby the Stars Shine Bright a Angelic Pretty, gotici se zamilovali do EGL, přes hranice se dostávají nejnovější výtisky Gothic & Lolita Bible a Harajuku a lolita srazy se tady pořádají s frekvencí srovnatelnou s každou novou Gacktovou plastikou. Bylo to fajn.
Přecházíme do druhého desetiletí a nějak, pomaličku ale jistě, se tady začíná stávat něco, co se děje v Harajuku módních vodách už tak cca od dob, kdy Gwen Stefani vydala Hollaback Girl. Lidi se módy nabažili, nováčci tady jsou, ale začíná se to celé rozpadat. Hudba se odděluje od módy, móda se odděluje od módy, lidi se oddělují od módy a celkově by z toho všeho dostala Misako depresi. Srazuje se pořád, ale pořád se potkávají ti samí lidé, nosí se ty samé coordy, nemá to nápad, nemá to novou krev, módní trendy se nám vyhýbají obloukem velikosti našeho Měsíce.
Ale je tady takový nápad. Hodně drzý nápad, ale když už nám nic jiného než vymření nezbývá, je čas se uchýlit k šílenému. Na mnoha místech světa to pomohlo. Harajuku móda žije hlavně za hranicemi Japonska a pokud chceme, aby žila i u nás, tak pro to něco musíme dělat. Pořádání srazů pro nováčky nestačí, letáčkové kampaně nestačí, ale když každý z těch, co si stěžují, že je to tady u nás mrtvé, udělá aspoň jednu malou věc pro módu, kterou jistě miluje, myslím, že J-fashion všech stylů má šanci u nás přežít i do toho třetího desetiletí nového milénia.
A proto, lide módní, revival se nemůže konat bez Vás – fanoušků lolita módy, decory, visual kei, shironuri, mori a dolly kei, všeho možného i nemožného. Nastává důležitý čas. Čas, kdy se opět všichni spojíme dohromady. J-rock s J-fashion. To, co bylo kdysi rozděleno, bude opět jedno. Ukažme všem, že J-fashion je móda, co si zaslouží kus našeho srdce a snažení.
Lidé módní a hudební, pojďme udělat revoluci a na našich skupinách J-fashion a J-rock se spojme. Věřím, že Harajuku fashion u nás bude zatraceně populární a světová!
O revivalu J-fashion u nás
Už delší dobu se mluví o „vymírání Harajuku fashion“. A to jak v samotném Japonsku, tak i ve světě. Je pravda, že se Harajuku čtvrť v Japonsku hodně změnila svou tvář(a zcela jistě ještě změní – ať žijí olympijské hry!), ale přerod neznamená úmrtí.
