Vlkodlakova růže a Skryté perly: rozhovor s americkou spisovatelkou Hayden Wand

Hayden, pokud je mi známo, tvou knihu Hidden Pearls, zasazenou do období empíru, je nyní možné zakoupit online – mohu Tě požádat, abys nám krátce shrnula její obsah?
Hayden: Jistě! Hidden Pearls je historický román psaný z křesťanského úhlu pohledu. Obsahuje některé prvky klasického románu z období empíru smíšené s dobrodružností příběhu o pirátech.
Život zámožných a privilegovaných v empírové Anglii je plný plesů, nádhery a čaje – a Constance Steelová a její velká, neobvyklá rodina nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou. Když se po obdržení nečekaného dopisu vydá na cestu přes Atlantik, ovlivní to, co zažije, více lidských osudů, než by kdy mohla tušit. Nikdo by neuhodl, co všechno její dobrodružství změní - životem její sestry Margaret a bratrance Jacka počínaje, přes rodinné vztahy váženého klanu Breckeridgeů a bandou nechvalně proslulých pirátů konče...

Jaké jsou Tvé oblíbené části či scény v tomto příběhu?
Hayden: Na tuto otázku je těžké odpovědět. Moc jsem si ale užívala, když jsem psala o Constancině pratetě Georgii. Psát to, co říká, byla obrovská legrace! Musím taky přiznat, že bylo skvělé psát obzvláště o dvou postavách – Jacku Steelovi a Merry Breckenridgeové.

Jak dlouho Ti trvalo, než jsi jej napsala? Narazila jsi při tom na nějaké problémy? Co pro Tebe bylo na psaní této knihy nejpříjemnější a co naopak nejhorší?
Hayden: Začala jsem pracovat na tomto příběhu před téměř sedmi lety – to zní jako dlouhá doba, ale během mnoha z těch let nešlo o soustavné psaní. Prvních pár kapitol jsem napsala ve čtrnácti, ale než jsem dokončila střední školu, mohla jsem kvůli školním povinnostem psát jenom občas.
Narazila jsem na problémy, samozřejmě. Nejhorší byl pravděpodobně moment, kdy se mi rozbila flashka, na níž jsem měla uloženu opravenou verzi knihy! Naštěstí mám kamarádku, jejíž táta z ní dokázal tento příběh, i všechny ostatní, které na flashce byly, dostat a zachránit je.
Část psaní, kterou si nejvíc užívám, je proces „vytváření dějové linie a plánování“, i když také ráda píšu koncept. Část, kterou mám nejméně v oblibě, jsou bezpochyby korektury.

Je doba empíru Tvým zvláštním zájmem? Čím ten zájem začal? Co se Ti na ní nejvíc líbí?
Hayden: No, miluji empír už hodně dlouho, od doby, kdy jsem si poprvé přečetla Pýchu a předsudek. Ty způsoby, ta společnost… tolik se liší od dnešních dnů, a přitom mi přijde, že lidé jsou stejní bez ohledu na to, v jaké době žijí. Myslím, že tím, co mám na empíru nejradši, je to, že je to takový kratinký, ale zajímavý blikající bod na monitoru 19. století. Byl zkrátka v mnoha ohledech velmi odlišný od zbytku toho století. Přesto bych neřekla, že je empír mým nejoblíbenějším obdobím… je spousta, spousta momentů v dějinách, o kterých se ráda učím, ráda o nich čtu i píšu.

Jakým způsobem tvoříš, Hayden? Plánuješ často svou práci dopředu nebo píšeš podle toho, jak přijdou nápady? Strávíš hodně času zíráním do prázdna? Kde nebo při jaké činnosti dostáváš nápady?
Hayden: Haha. Zíráním do prázdna strávím SPOUSTU času. Plánuji dopředu, ale jen velmi obecně. Mnohokrát jsem si naplánovala, jak bude kniha vypadat, ale během samotného psaní jsem zjistila, že jdu naprosto jiným směrem. Když píšu historický román, obvykle používám jako pomůcku zápisník s vyhledanými fakty a nástěnku na Pinterestu plnou informací a inspirace.
Své nápady získávám ze všech možných míst. Ráda říkám, že příběhy jsou všude, pokud víš, kde je hledat. Našla jsem už zápletku v náhodné fotce nebo obrázku v časopise, ve snu, nebo i ve scéně z filmu, nebo v knížce.